Hranice

11. listopadu 2009 v 21:52 | Safo |  Články
Dneska to bude o hranicích.

Nemám na mysli hranice ČR nebo USA a ani nemyslím Hranice na Moravě, ikdyž i o tom by se dolo do nekonečna psát a psát .....

Mám na mysli lidské hranice, a ty jsou jistě mnohem zajímavější než hranice států. Ještě bych chtěl říct, že v nové záložce opravdu nemám otevřený žádný článek, pojednávající o lidských hranicích. Je to všechno z mé hlavy, takže pokud by se vám tu něco nelíbilo nebo by jste s něčím nesouhlasili, budu rád diskutovat a opravovat.

K tomu, že jsou psychické a fyzické hranice se možná dostanu později. První věcí ale je, že už jste si jistě někdy položili otázku, jestli to zvládnete. Vaše podvědomí vám sice říkalo, že to zvládnete, ale vy už jste mu dávno vypli zvuk a poslouchali jste svůj rozum. A rozum pochopitelně radí: kašli na to, vyhni se tomu, to nezvládneš! Třeba jste o tom později přemýšleli a tuším, že jste došli k závěru, že to vlastně nebylo tak těžký, a že by jste to vlastně zvládli levou zadní. A tady už jsme u těch hranic. Myslíme si, že víme kde jsou naše hranice, a že dál už prostě zajít nemůžeme. Chacháá.... ale můžeme!! Je to jen o naší psychice (jak to spolu všechno hezky souvisí, že?), o tom, co si o tom myslíme.

Určitě jste už někdy slyšeli o těžce nemocných lidech, o kterých doktoři říkali, že přežijí maximálně do druhýho dne. Potom už to bylo 2 týdny a onen předurčený nebožtík se pořád neuráčil zemřít. To proto, že měl vůli, že bojoval. Ten nebožtík měl vůli, chtěl žít a protože o tom byl přesvědčen, věřil, že přežije, tak přežil. Potom tu jsou zase případy silných lidí, o kterých doktoři tvrdili, že se z toho bez problému vylížou. Prdlajs!! Do týdne je oplakávali! A proč?? Protože nevěřili, nechtělo se jim bojovat, nechtělo se jim žít.

A tady je krásně vidět, jak naše myšlenky ovlivňují naše hranice. Hranice můžeme objevovat, zjišťovat, kam až můžeme zajít. Můžeme je také posouvat dál a dál, tak jak jsme to dělali od narození. Nejdřív jsme se otočili v postýlce, potom se vzepřeli na rukou, potom si klekli a pak už jsme chodili. Ale tím to nemusí skončit!

Spousta lidí čelí obrovským psychickým tlakům. Někteří se zdají, že to snášejí a přežívají dobře, ale jejich soukromí se skládá především z lahviček od uklidňujících léků. Někteří jsou i přes obrovský tlak v pohodě, v klidu, jsou pořád veselí a přátelští. Na některé politiky je vyvíjen opravdu velký tlak, stejně tak na zaměstnance v továrně může vedení hodně tlačit (ztráta zaměstnání atd.), ale přesto jsou ti lidé přátelští a nepodráždění. Hranice lidské psychiky sahají nekonečně daleko.

Podobně jsou na tom i fyzické hrnice. Myslíme si, že 100 metrů už se nedá zaběhnout pod 10 sekund. Najednou si přijde nějakej Bolt a 10 sekund zůstává hodně daleko za jeho časem (tuším, že to dal asi za 9,6 , ale nechci tu lhát). Zkoušeli jste si spočítat, jak rychle běžel?? Rychleji než 10 metrů za sekundu, s pevným startem!!!! Pro porovnání: průměrný člověk uběhne 60 metrů asi za 9 - 9,5 sekundy, Bolt si k tomu přidal 40 metrů navíc.
Na začátku 20. století se na olympiádě skákalo do dálky a do výšky i z místa. Do dálky byl rekord okolo 3,4 metru a do výšky okolo 165 cm. 3,4 metru je asi vzdálenost skoro dvou vašich postelí, daných za sebe na délku. 165 cm máte podle výšky někde mezi prsama a očima.

Hranice jsou pružné jako guma. Když je natáhnete příliš rychle, prasknou a vy taky (prasknete :D ). Když je budete intuitivně posunovat postupně. Dojdete daleko a možná se nikdy nezastavíte. Stačí jen chtít!! Trénuju parkour, a při tom při každým tréninku poznávám svoje hranice. Zatím jsem na ně nijak výrazně nenarazil, což znamená, že se podceňuju (někteří by dodali, že málo trénuju, i to může být pravda).

Na táboře jsme běželi orienťák. Nejstarší měli trať dlouhou okolo 8 kilometrů (tedy i já). Zaběhl jsme to za 32 minut a v cíli jsem ještě cítil tolik energie, že bych si to zaběhl znovu. Přitom, když jsem se dozvěděl, jak dlouhý že to vlastně je, vlasy mi vstávali hrůzou na hlavě a nedával jsem si nejmenší šanci na zaběhnutí a tím pádem i výhru. Potom jsem si všechno srovnal a došlo mi, že to je jen o hlavě (parkouristi znají: "In your mind!"). Musím chtít, musím mít vůli a chtít překonat sám sebe. Ikdyž se mi už skoro podlamovaly kolena, i když už jsem ctěl spadnout vedle cesty a nabrat síly, i přes to jsem věděl, že tudy cesta nevede, a že se na to musí jinak. Ano, bylo pár kritických chvil, kdy jsem si říkal, že nepoběžím, zvolním tempo a půjdu. Ne!! Chtěl jsem poznat svoje hranice a běžel dál, běžel. Chacha, ano, došel jsem k závěru, že hranice jsem nikde nepotkal, nezjistil jsem, kde jsou, zjistil jsem jen kde nejsou. Dokázal jsem něco, o čem se mi nikdy nezdálo a co se mi nezdálo ani trochu reálný. Opravdu moc mě to posílilo a teď vím o čem mluvím.

Stejně tak jako nikdy nenapočítáte do nekonečna (Chucka Norrise vynecháme :D ), nikdy doopravdy nepoznáte nejzažší hranice vašich možností.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Einsam :) Einsam :) | Web | 11. listopadu 2009 v 22:27 | Reagovat

Hranice na Moravě , jooo :D

2 Safo Safo | Web | 11. listopadu 2009 v 22:42 | Reagovat

jestli jste to někdo dočetli do konce, tak to sem napište, ať vím esi mám ten článek příště zkrátit ;)

3 Einsam :) Einsam :) | Web | 11. listopadu 2009 v 22:54 | Reagovat

Já jo :)

4 Tiggynka Tiggynka | Web | 12. listopadu 2009 v 13:31 | Reagovat

Ty jo to je dloooouhý no jdu to rzolat:P

5 Tiggynka Tiggynka | Web | 12. listopadu 2009 v 13:38 | Reagovat

Je to zajímaví a myslím si, že i poučný.Nedávno jsem se dočetla, že hranice nemají konce a nedají se storprocentně zarazit.Bylo to u alkoholiků.Život s alkoholikem nemá cenu.Má se to prý rovnou vzdát, tak jsem si řekla, že moje babička žije s alkoholikem vlastně celý život a nevzdala to nikdy ani ve slbých chvilkách ani v těch nejkrajnějších držela se.To je taky hranice.Jo a ten Bolt to asi zaběhl za 9,6

6 Simthy Simthy | Web | 12. listopadu 2009 v 15:57 | Reagovat

je to moc zajímavej článek když se to vlastně tak vezme člověk svoje hranice ani nepozná a máš zajímavý komentáře :)

7 Safo Safo | Web | 12. listopadu 2009 v 17:20 | Reagovat

díky za komentáře. konečně vím, co se vám líbí a o čem bych mohl do budoucna psát. děkuju

8 Tiggynka Tiggynka | Web | 12. listopadu 2009 v 17:32 | Reagovat

Je důležitá, protože za co bych pak kupovala ty dárky, že?

9 Domča :) Domča :) | Web | 12. listopadu 2009 v 21:36 | Reagovat

Tobě to vadilo ? :D Řeknu hned

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama