Boskovice

5. prosince 2009 v 23:08 | Safo |  Geocaching
Po dlouhé pauze jsem vyrazili na lov.

A co jsme lovili? Kešky. Celosvětová hra geocaching, kdo nezná, tak ať si trochu zagůglí na netu. Mimochodem, geocaching je jedno z mála slov, který píšu tak jak se píše, a ne tak jak se vyslovuje.

Ale dost keců. U oběda jsme si se sousedkou a řidičkou v jedné osobě řekli, co vlastně budeme dělat s načatým odpolednem. Odpověď byla jednoznačná: pojedeme na lov. A tak jsme po obědě naloudili (zaznamenali) kešky, které by jsme mohli ulovit. Vyjeli jsme a po cestě do Boskovic jsem tloukl (ukládal) souřadnice keší do GPS.

V Boskovicích jsme se nejprve vrhli na kešku u synagogy. O té jsem věděl už dlouho, ale ještě jsem si na ni nenašel čas a neodlovil ji. Dnes to byla otázka pár vteřin. Byla to krabička od kinofilmu do foťáku, nebyla tam tužka na zapsání, ale naštěstí jsem měl svoji. Do bločku jsem zapsal i sousedku. Ona už je totiž taky registrovaná, a to od té doby, co plánovala trasu na lov do Jeseníků a potřebovala k tomu mapové podklady z geocaching.com.

Potom jsem se rozhodovali, jestli k další kešce dojdeme pěšky nebo tam dojedem autem. Nakonec jsme se rozhodli pro to auto, protože se nám potom nechtělo k tomu autu vracet. Když by jsme totiž šli k té další kešce, dostali by jsme se od auta docela daleko a nechtělo se nám potom zase vracet.

Takže jsme si dojeli k další kešce, přesněji řečeno, dojeli jsme k muzeu historických strojů. Tam je keška schovaná u ocelového kola, stojícího před vstupem do muzea. Okolo byla spousta nezasvěcených lidí zvaných "mudlové". Jsou to lidé, kteří o geocachingu nic nevědí a pokud by se prozradila skrýš, mohli by ji třeba i vykrást a zničit. Zatímco mudlové přecházeli a odcházeli, my jsme si prohlíželi kolo a z dálky zkoumali, kde by mohla být ta skrýš. Když už byli všichni mudlové pryč, stačilo jen sáhnout na vytipované místo a keš byla naše. Opět jsme se zapsali a odebrali se zpět k našemu geovozidlu.

Další keš, ke které jsme opět doťapkali v autě, je ve stromořadí cestou k Westernovému městečku. Mimochodem, městečko je parádní a super, v sezóně jsou tu parádní akce, vystoupení a show, jsou tam příjemný lidičky a prostě vám doporučuju si tam zajet, nebudete litovat (pokud teda nebydlíte na druhé straně republiky). U hřbitova jsme nechali auto a vyrazili za šipkou ukazující na souřadnice. Byla silná vrstva mraků a signál byl ledabylý, takže i přesnost našeho Garmina byla špatná, ale přibližně jsme tušili, že jsme na správném místě. Dokonce jsme byli i u správného stromu, ale tuhle keš jsme nenašli.

Ještě jsme se rozhodli, že když už jsme venku, tak taky nastražíme nějakou past, tedy kešku. Po cestě jsme chtěli navštívit známé, takže jsme se stavili v místním Albertu a něco těm známým koupili. Když sousedka (je to takový blbý, takže od teď už jenom Eva), tedy když Eva byla u pokladny, řekla si ještě o litr rumu (to ti známí rádi). Prodavačka se na ni tak podívala a omlouvala se, že litrovky nemají, že může být leda půl litru. Na to Eva pohotově odpověděla:"No tak bude o polovičku míň legrace!" To by jste nevěřili, jaká to byla sranda. Eva taky koupila nějakou tu buchtu pro náš bachor. Cestou ke známým jsem snědl všechny až na jednu, tu jsem si šetřil na zpáteční cestu.

Naše stopy vedly do Pamětic, kde jsme chtěli na místní freeridové trati nastražit tu past. Pečlivě jsme vybrali místo, zaměřili souřadnice, položili a ukryli samotnou kešku, souřadnice jsme si zaznamenali a ještě si namysleli nápovědu (nápověda se píše ke kešce na internetu, aby ji kačeři (hledači) mohli najít, mnohdy je totiž GPS velmi nepřesná a nápověda opravdu napoví a pomůže).

Potom jsme ještě zajeli k těm známým, ale nebyli doma, takže jsme jim jejich výslužku pověsili na dveře na kliku s tím, že jim později pošleme aspoň SMS. Vraceli jsme se na hlavní silnici, přičemž jsme potkali jistou paní. Ano, a byla to ta známá, za kterou jsme jeli. Tak jsme ji zavezli domů a ještě tam chvilku zůstali. Zapomněl jsem napsat, že celou dobu s námi cestoval náš nenažraný geopes. Ten totiž sehrál důležitou roli. Zajistil, že cestou zpátky budu o hladu, protože jsme v autě nechali tu buchtu zabalenou v igelitovým pytlíku a s buchtou jsme tam nechali i psa, což byla velká chyba. Při návratu do auta nás totiž čekalo překvapení. Pes se dostal ze zadních sedadel na přední, našel si buchtu, rozcupoval sáček a buchtu snědl (myslím, že ji spíš sežral. Chudák buchta z toho asi měla doživotní trauma) přičemž na předních sedadlech zanechal spoustu a svých úžasných chlupů.

Zbytek cesty domů už byl myslím bez zážitků, teda aspoň si na žádnej nemůžu vzpomenout.

Ale teď jsem si ještě vzpomněl. Jak jsme jeli do toho Alberta, viděli jsme policejní zásah proti psovi. Chudák, asi se "strážcům zákona" nelíbilo jeho počínání, a tak se rozhodli dočasně ho uspat nějakou chemikálií sladkého spaní. Pes se zrovna válel na chodníku u zdi nějakého domu a okolo okouněla hrstka těch "strážců zákona". Když jsme se okolo toho místa vraceli, pes už byl fuč a policie asi taky zbaběle utekla. No kdo by se nebál spícího psa!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bobina Bobina | Web | 6. prosince 2009 v 13:37 | Reagovat

brko je prostě boží věc za tím si budu stát dycky.
my sadili a sklidi samozřejmě též, na to, kolik mi toho přišlo moc, to bylo hned pryč, úroda ale dobrá, jenže v okolí měl někdo samca, který to všecko oprcal, takže přebírání semínek se nevyhlo ani nám :(:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama