Zamyšlení

25. ledna 2010 v 11:45 | Safo |  Články
Dneska jsem byl u doktorky a teď už jenom odpočívám doma. Přece nemá cenu chodit do školy kvůli čtyřem suplovanejm hodinám.
Toto je dost pochmurnej článek a nejspíš nikdo z Vás, čtenářů, nebude mít na čtení žaludek. Pokud Vám tímto zkazím náladu, moc se Vám omlouvám. Tohle je zároveň upozornění. Pokud na tom nejste zrovna nejlíp nebo si nechcete kazit náladu, přečtěte si radši jinej, veselejší, článek.


Mám jisté problémy s kloubama, takže jsem využil "volný" den a zastavil se tam. Pěkně jsem řekl, co mi je. Nadměrně namáhám kolena a ve spojení se silným mrazem to nedělá dobrotu. Navíc jsem čahoun, poměrně rychle jsem vyrostl, takže problémy mohou být i růstem. Každopádně ty bolesti se mi nezdály normální, takže jsem to začal řešit.
Doktorka prohlásila, že mi odebere krev, zejtra pod deváté bude znát nějakejch 36 hodnot, ze kterých pozná, jaký mám problém.

No, co jinýho jsem mohl začít dělat, než přemýšlet. Svému myšlení nerozumím, ale ustavičně se mu směju, protože někdy vymyslí takový věci, jaká se hned tak nevydaří.

Třeba dneska. Cestou domů jsem přemýšlel o tom, co říkala doktorka. Hned mě napadly ty scény z různejch filmů, kde se najednou hlavní hrdina náhodou dozví, že má nějakou těžkou nemoc a že brzo zemře. To už jsem se neubránil a začal se smát (v poloprázdným autobuse a se sluchátkama na uších to pro ostatní cestující muselo být taky zábavný). Napadlo mě, že třeba taky mám nějakou brutální nemoc a do půl roku si budu prohlížet kytičky zespodu. Neodváděl jsem svou pozornost jinam, zajímalo mě, co má mysl vydedukuje za zajímavost. Nic zábavnýho už myslím nevyvodila, ale i tak o tom pořád přemýšlím. V téhle souvislosti jsem si vzpomněl na facebook a jednu skupinu. Jmenuje se nějak takto:"Chtěl bych na 5 minut umřít, abych zjistil, kolika lidem bych chyběl". Zajímavý, že? Kdyby se někomu motali v hlavě takovýhle myšlenky, už by z toho byl nejspíš nervózní a koukala by z toho takzvaná depka. Ne, nic takovýho mě nepopadlo. Svou existenci neberu příliš vážně (to je špatně, neberte si ze mě příklad). Beru to stylem: když už jsem tady tak budu žít, odžiju si svůj čas a zase odejdu. Tohle rozhodně není správnej přístup k životu a neodporučuju vám ho. Ve společnosti se potom setkáte s ne příliš kladnými reakcemi, a ani pro vás samotné to není moc dobrý. Já už su bohužel v tom a hodně špatně se z toho couvá.

Napadlo mě, co bych dělal, kdybych se něco takovýho dozvěděl, kdyby doktor řekl: no chlapče, už ti nezbývá víc než rok života. Přiznám se, že vlastně nevím, co bych dělal. V první chvíli bych se nejspíš divil a moc bych tomu nevěřil, důležitý věci mi většinou dochází s velkým zpožděním. Až by se to dozvěděli rodiče a příbuzní, nejspíš by mě nakazili tou špatnou náladou. Nejspíš bych začal dělat věci, který sem chtěl vždycky zkusit, chtěl bych poznat lidi, který znám z videí, chtěl bych naživo vidět jejich úžasný kousky. Chtěl bych překonat sám sebe a uskutečnit svoje sny. Pokořit vlastní definice nemožného, obejít ČR, uběhnout maraton, za den naklikovat 10.000 kliků, chtěl bych docílit jistých duševních stavů.
A nakonec? Nakonec bych chtěl umřít nějakou originální smrtí. Skoky padákem nebo na motorkách už jsou ohraný a použitý. Prostě, když umřít, tak na kole. Co vím, tak na kole se ještě nikdo nezabil, byl bych tedy první. Užít si poslední vteřiny před smrtí a potom umřít rychle.

Pokud jste neuposlechli upozornění na začátku článku, je to Vaše chyba, varoval jsem Vás. Ale stejně si myslím, že jen málo z Vás to dočetlo až dokonce.



Toto je nehoda známého motokrosaře Jeremy Luska, který zemřel minulý rok v květnu. Pokud se chcete dorazit, pusťte si to. Po shlédnutí videa si člověk začne o něco víc vážit života. Není to žádné brutální video, žádná krev. Jenom spadl a nepřežil:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Prostě já Prostě já | Web | 25. ledna 2010 v 19:35 | Reagovat

Já bych chtěla zemřít v přírodě. Při nějaké nevídané události. Zemřela bych, a .. reinkarace .. stala bych se kánětem. Lesním. Či muflonem. Nebo spíš prasetem.

-----

Já mám taky dosti posraný kolena .

2 simthy simthy | Web | 27. ledna 2010 v 15:32 | Reagovat

mě takovejhle přístup k životu nepřijde špatnej, možná proto že mám trochu podbnej a zbytek drahé rodinky též :D

mě by se líbilo umřít někde na vrcholcích And s výhledem na Machu Picchu  :)

3 ×°Co-Co°×(ty víš) ×°Co-Co°×(ty víš) | Web | 27. ledna 2010 v 20:39 | Reagovat

hele nepodceňuj joooo :-D já to dočetla až do konce :-) umřít bych chtěla..asi při něčem,co mě baví a co mám ráda..a užívala bych si ten pocit,jak bych zjišťovala,co bude dál..co bude potom.a tvůj přístup k životu není špatnej....každej to holt bere jinak.a člověk by si života sice měl vážit,ale co to vlastně znamená?každý si pod tím představíme něco jinýho,pro každého pojem"krásný život"znamená něco jiného..prostě je jen na nás,jak to vezmeme :-)

4 ×°Co-Co°×(ty víš) ×°Co-Co°×(ty víš) | Web | 28. ledna 2010 v 20:54 | Reagovat

aha...tak dík xD..video jsem neviděla,páč se mi nerozjelo.ale ted to vypadá nadějně,takže to zkusím :)

5 ×°Co-Co°×(ty víš) ×°Co-Co°×(ty víš) | Web | 28. ledna 2010 v 20:58 | Reagovat

tak už jsem to viděla...smutný:(..tuplem když byl tak mladej.aspoň že umřel při něčem,co měl rád:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama