Gymnasta s medailí na krku?? Těžko!

8. února 2010 v 19:22 | Safo |  Parkour
Říkal jsem si, že bych se měl v něčem rozvíjet. No a když to nebude znalost chemických sloučenin, rostlinných mikroorganismů ani dějin literatury, bude to pohyb.


V tělocviku teď hodně děláme gymnastiku. Jestli nevíte, co to je, je to přesně to, co nikdo nemá rád. Je to cvičení na nářadích nebo bez nářadí. Jsou to třeba kotouly, přeskoky různých zvířat (koně, kozy), ale hlavně hrazda, kruhy a bradla.

Mám rád hrazdu, bradla a ty kruhy (přesně to, co ostatní nesnáší). Krásně se to doplňuje s parkourem. Člověk na tom nabere sílu, pružnost a jistotu (a spoustu zkušeností). Ale stejně předpokládám, že si všichni o gymnastice myslí svoje. A nebyl bych to já, kdyby to nebyl i filosofickej článek.

Někdo si totiž myslí, že budu trénovat, pojedu na závody, vyhraju a budu chtít být lepší než ostatní. Kdo si to myslí, toho teď vyvedu z omylu. Většinou, když něco dělám, nechci porážet ostatní (je to nuda a za chvíli by nebylo koho porážet), ale chci porážet sám sebe. Je to ve dnešním světě hodně zvláštní mentalita, dokonce bych řekl, že už je to v jiné sféře myšlení. Soutěže sou určitě dobrý, ale nic se nemá přehánět. Zajet na soutěž (na jakoukoliv, třeba fotografickou), poznat ostatní lidi, zjistit, co všechno umí, něco se od nich naučit, přebrat zkušenosti a zase je v sobě dál rozvíjet.

Nač porážet jiné lidi? Nikdo nám není dost velkým soupeřem, jsme jím jedině my sami. Začíná to už ráno, kdy musíme sami se sebou bojovat, aby jsme se vůbec zvedli z vyhřáté postele. Z ranního vstávání nejspíš nemá nikdo z nás dobrej pocit. Ale když vás něco baví, snažíte se o něco a najednou zaznamenáte pokrok, jenom malinkej krůček, strašně vás to popožene dál a dodá vám to motivaci. Když dokážete něco, co jste ještě dřív nezvládli a ani se vám nesnilo, že to jednou dokážete, strašně vás to potěší. Někdo třeba hraje na hudební nástroj. Hraje jednoduchý skladby. Najednou uslyší nějakou, která se mu moc líbí, ale je složitá. Bude dál hrát a dál trénovat a zkoušet. Najednou jednoho dne to dokáže, zahraje tu náročnou skladbu a zaleje ho krásnej pocit štěstí. Kdo něco podobnýho nezažil, těžko pochopí, ale je to úžasnej pocit radosti a štěstí.

Dneska se mi to nechce moc rozepisovat, ale prostě mnohem krásnější je porážet sám sebe. Když jste mistrem světa a nikdo lepší už nad vámi není, nemá to dál smysl. Dosáhli jste vrcholu a co teď?? Pokud si neuvědomíte, že sami sobě jste největším protivníkem, budete se potom trápit. A proti sám proti sobě má ještě jednu neocenitelnou výhodu. Nikdy nevyhrajete, nikdy nebudete nejlepší a nikdy se vám nestane, že budete mistrem. Vždycky je kam se zlepšovat. Možná jsem vás teď odradil nebo se vám to nezdá nejlepší, ale vy sami jste si nejtvrdším soupeřem. proto, když se zlepšíte ne vzhledem k někomu, ale vzhledem k sobě, potěší vás to mnohem víc. Můžete si klást cíle do nekonečna a to, že chcete být lepší než jste byli včera, vás vyhecuje k neuvěřitelným výkonům.

Tak a pro dnešek je to konec. O cílech a hranicích by se dalo dlouze diskutovat a rád to s někým pořeším. Proto, pokud vás něco zajímá nebo máte nějakou připomínku, jakoukoliv, komentujte nebo pošlete "zprávu autorovi". Budu jen rád.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Prostě já Prostě já | Web | 8. února 2010 v 19:29 | Reagovat

Já gymnastiku miluju :o)

2 ×°Co-Co°×(ty víš) ×°Co-Co°×(ty víš) | Web | 11. února 2010 v 21:06 | Reagovat

mnohem krásnější pocit je,když porazíme sami sebe,než kohokoli jiného,protože porazit sami sebe..to je vlastně takový vnitřní boj,narozdíl od boje "vnějšího"kdy porážíme jiné..myslím že pochopíš co tím chci říct:)

3 Simthy Simthy | Web | 11. února 2010 v 22:26 | Reagovat

já proti gymnastice nic nemám teda pokud s ní nemusím mít nic společnýho :D jj je krásnej pocit dokázat něco o čem jsi si dřív myslel, že to nikdy nemůžeš zvládnout :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama